Souhra, postřeh, smysl pro rytmus.
Vedoucí hry tluče na buben (nebo vytleskává) určitý rytmus. Udržuje stejnoměrné tempo a ostatní se přidávají postupně. Po kruhu nebo na vyzvání pohledem, podle velikosti. Když už tleskají všichni, gradujeme intenzitu do maxima a pak vedoucí hry gestem všechny umlčí. Po chvíli naprostého ticha začne opačná hra. Všichni začnou znovu hlasitě tleskat a jeden po druhém se postupně odpojuje. Nakonec utichá i buben vedoucího hry.
Kamarád, kamarád,
to je ten? koho mám rád.
Pomůže mi, poradí,
po tváři mne pohladí,
všichni jsme tu kamarádi,
a proto se máme rádi.
Vidím, vidím paví oko,
letí, letí převysoko.
Vidím, vidím babočku,
kouká na mne po očku.
Co dělají rybky,
když zlé mrazy padnou?
Chroupou z ledu střípky –
ale nenachladnou.
Na zádech i na břiše
pod ledem si plavou,
rybář sedí v kožiše,
kroutí nad tím hlavou.
Beránku smím tě podrbat za ušima?
Beránku, není ti v zimě zima?
Beránku na nebi, dělej to jako všici:
pořiď si na zimu beranici!
Přišla zima po roce,
zmrzlo nebe v potoce
a bruslemi po ledu
píší kluci koledu.
Padají vločky, padají z nebe
na mě, na něho, na tebe.
Zebou uši, zebou nosy, zebou opice
a pštrosy v zoologické zahradě,
zebou zebru na bradě.
Jak peřina za peřinou
po obloze mraky plynou.
Pár těch peřin puklo mrazem,
peří se z nich sype na zem.
1.
Sláva – sněží! To je prima,
letos bude bílá zima!
2.
Honem děti, máme práci,
ať tu stojí sněhuláci.
Sedm bratrů havranů
na zahradě kráká
o tom, že se náramně
brzy večer smráká.
Až budeme rozprávět
o té věci s nima,
do zahrady vkrade se
jejich sestra zima.
Věrná sestra havraní,
věrná bílá vrána.
A celý svět pod sněhem
probudí se zrána.
