Čilá Káča
Já mám bič a káču, s bičem za ní skáču.
Zatočím ji do kolečka, uteče mi do dvorečka,
švihnu bičem pod nožičku, uteče mi po chodníčku.
Po chodníčku za vrata – moje káča kulatá.
Já mám bič a káču, s bičem za ní skáču.
Zatočím ji do kolečka, uteče mi do dvorečka,
švihnu bičem pod nožičku, uteče mi po chodníčku.
Po chodníčku za vrata – moje káča kulatá.
Ivánku milý, den už se chýlí ke spánku.
Spinkej už, spinkej, maminčin milý Ivánku.
Měsíc svítí do okýnka, Ivánek už pěkně spinká.
Barry B. Benson je včela, která studuje na vysoké škole a jeho osamocený život se řídí jediným heslem: med je to nejdůležitější. Jednoho dne se však rozhodne utéct a navštíví vnější úl. Netušil však, že svět je velice nebezpečný a na poslední chvíly je zachráněn včelou Vanessou, květínářkou v New York City. Jak jejich vztah kvete, tak se dozvídají, proč vlastně jedí lidé med a rozhodnou se nás žalovat.
…
Seznamte se s drobnou dívkou jménem Malenka, která žije v harmonii s přírodou v kouzelném světě Twillerbees, který se nalézá skrytý mezi divokými květinami. Jednoho dne je však kousek louky, na kterém Malenka se svými přáteli žije, kvůli rozmarům jedné rozmazlené dívky, vykopán a převezen do okázalého bytu ve městě. Tady se Malenka dozvídá o stavebních plánech, které mohou zničit celou zemi Twillerbees! Proto Malenka využívá kouzla přírody a opět jednou dokazuje, že i ten nejmenší človíček může dokázat velké věci.
…
Dnes mě při nakupováni napadlo jak využít s dětmi těstovinky, budete potřebovat mašličky, hned jsme se do toho pustili… vezmete, zelenou čtvrtku, nemáte-li namalujete čtvrtku na zelenou jako louku můžete domalovat kytičky, černou tuší uděláte čárky jako tělíčka motýlků i s tykadly, mezi tím než to zaschne si těstoviny namalujete na různé barvičky, po zaschnutí mašliček, je herkulesem přiděláme na papír a máme louku plnou motýlků.
Autor: Michaela Bártlová
Nastala zima. Celá krajina zapadala sněhem a malá Natálka zvolala: „Vánoce! Vánoce jsou tady! Hurá, přijde Ježíšek!“ Dočkat se už nemohla ozdobeného stromečku, ale především dárečků, na které se již celý rok tuze těšila. Tváře jí hořely nedočkavostí a zvědavost jí nedala spát.
Konečně se dočkala a Štědrý večer byl tu. Jakmile se rozsvítil nazdobený stromeček a zacililinkal vánoční zvoneček, přešťastná Natálka vběhla do pokoje rovnou pod stromeček a vykřikla nadšeně: „Jé, tady je dárků!“
…
Bacílkovi se už zase stěhovali. A tak to bylo pořád. Nikde se nedokázali zabydlet natrvalo. Tentokrát si našli malý, ale pohledný dům a v něm pohodlný byteček.
„Tady se nám bude krásně bydlet“, řekla paní Bacílková a hned začala vybalovat.
„Je tu útulno a teplo!“ přidal se pan Bacílek a připevnil na stěnu první obrázek.
„Ale je tu málo místa, nebudeme si mít kde hrát,“ škaredila se Bacílčata.
„Tak se chopte práce, ať máme rychle všechno na svých místech a bude i prostor na hraní,“ svorně nabádali rodičové a sami šli příkladem.
„Co myslíš, visí tenhle obraz dostatečně vysoko, mámo?“
…