Žabička
Žabička zelená,
z jara vždycky blažená.
Vypere si košiličku,
usuší ji na sluníčku.
kvaky, kvaky, kvaky, kvak
je to, žabky, je to tak.
Žabička zelená,
z jara vždycky blažená.
Vypere si košiličku,
usuší ji na sluníčku.
kvaky, kvaky, kvaky, kvak
je to, žabky, je to tak.
Šel Janeček na kopeček,
hnal před sebou pět oveček
a šestého berana,
se zlatýma rohama.
Cucalo děvčátko
kyselé cukrátko.
Vytáhlo ze sáčku
jedno i pro Kačku.
Volala Dorotka,
že je to dobrotka.
Vytesal ho děda
z dubového dřeva.
Místo sedla sedátko,
houpá i děvčátko.
Vijé, to se rajtuje,
malý Vítek bojuje.
Našli kluka ve vodě,
děkovali náhodě.
Plaváček byl kluk jak jedle,
k Vševědovi spěchal hnedle.
Pro tři vlasy utíká,
svatba bude veliká.
Znáte všichni princezničku
co má hvězdu na čelíčku.
Zlaté vlasy dlouhé k pasu
zdůrazňují její krásu.
Nosí kožich z šedých myší,
od chudých se přece liší.
Nejprve mu život dala,
pak své dítko kolébala.
Učila ho první krůčky,
hladívala jeho ručky.
Teď, když umí každou hlásku,
na oplátku vrátí lásku.