Sněží, sněží
Sněží,sněží,
bílé peří,
vločka k vločce
pírko k pírku,
sníh je tady zachvilenku.
Stěžují si sněhuláci,
zajíci jsou darebáci!
Přišli v noci, tma jak v pytli,
dobrou chuť si tiše špitli.
A jaképak kdesi, cosi,
všem nám snědli z mrkve nosy.
A než zmizli hupky, hopky,
nechali tam ještě bobky.
Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.
Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky – knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.
Když je teplo, tak si troufám,
po stupíncích vzhůru stoupám,
když je ale mráz a led,
pod nulu si vlezu hned.
Olízl se mráz. Jednou – a pak zas,
a pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo :
stromy
domy
autobusy
dětské tváře
pusy
nosy.
Ty mu tuze zachutnaly !
Lízal je až zčervenaly.
Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.
Za prosincem končí rok,
do nového už jen krok.
V prosinci jsou vánoce,
přesně jednou po roce.
Bílá zima, modré mrazy,
sněhuláci celí nazí.
Proč si, sněhuláku náš
ze zimy nic neděláš?
Nic lepšího nad mráz není,
zima je mé potěšení.
Modrá zima, bílý sníh,
děti v teplých čepicích.