Zima
Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.
Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.
Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky – knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.
Když je teplo, tak si troufám,
po stupíncích vzhůru stoupám,
když je ale mráz a led,
pod nulu si vlezu hned.
Olízl se mráz. Jednou – a pak zas,
a pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo :
stromy
domy
autobusy
dětské tváře
pusy
nosy.
Ty mu tuze zachutnaly !
Lízal je až zčervenaly.
Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.
Za prosincem končí rok,
do nového už jen krok.
V prosinci jsou vánoce,
přesně jednou po roce.
Bílá zima, modré mrazy,
sněhuláci celí nazí.
Proč si, sněhuláku náš
ze zimy nic neděláš?
Nic lepšího nad mráz není,
zima je mé potěšení.
Modrá zima, bílý sníh,
děti v teplých čepicích.
Až půjdu do školy, tam do té velké,
budu mít aktovku, do ní se vejde:
pouzdro, sešity, knihy a barvičky,
v ruce si ponesu pytlíček na cvičky.
Ve třídě každý své místo má,
těším se, až budu žák 1. A!
Ať je zima nebo mráz,
nebojí se žádný z nás.
Ať si mrzne, ať je zima,
zimní sporty, ty jsou prima.