Zatáčka vpravo
“Ježku, ježku, ježatý,
už ti šlapou na paty!
Protože jsi pomalý,
všichni by tě dohnali.”
Ať si, ať si, ať si si!
Kdyby pozor dali si,
viděli by na značce,
ŽE SE BLÍŽÍM K ZATÁČCE.”
“Ježku, ježku, ježatý,
už ti šlapou na paty!
Protože jsi pomalý,
všichni by tě dohnali.”
Ať si, ať si, ať si si!
Kdyby pozor dali si,
viděli by na značce,
ŽE SE BLÍŽÍM K ZATÁČCE.”
Í-á, í-á, buďte zticha,
oslík něco povídá:
že prý pozdě honí bycha,
kdo si značky nehlídá!
Jestli cestou potká jámu,
spadne do ní po hlavě –
marně značka říkala mu,
ŽE JE CESTA V OPRAVĚ.
X je nejen písmenko,
ale taky značka.
Uhodneš ji, panenko?
To je přece hračka!
To už hádat nebaví
ani batolátka!
Každé škvrně dneska ví
CO JE KŘIŽOVATKA.
Paci, paci, pacičky,
pozor, slečny řidičky!
Tady se nám batolí
batolata z okolí.
Hači hači hačiči,
pozor, páni řidiči!
Zde se, prosím, nechvátá –
MÁME TADY MRŇATA!
Máme doma chytré štěně.
Nepobíhá potřeštěně,
kde trať cestu překříží,
po značce se rozhlíží.
“Pozor, pejsku”, říká značka,
“tady chodit není hračka!
Vláček do hor, vláček z hor,
JEZDÍ TUDY BEZ ZÁVOR.”
Tydli tydli, kdo tu bydlí?
Vašík pašík uličník.
Zmazal židli od povidlí,
jede koupit lavičník.
Kdepak jede – šlape pěšky!
Chce-li utřít povidla,
musí dolů z koloběžky –
NESMĚJÍ SEM VOZIDLA.
A be ce de, Martin jede
po silnici do města.
Pěkně jede? Co tě vede!
Je to cesta necesta.
Musí hlídat, aby z kola
nesletěl až do polí.
Tahle značka totiž volá:
NA CESTĚ JSOU HRBOLY!
Když prší,
kvetou paraplíčka.
Když prší voda do ticha,
poslouchej déšť a zavři víčka.
Když prší,
kvetou paraplíčka
a každé někam pospíchá.
Tam kde chodník nemáme,
nalevo se vydáme.
Kdo jde jinak, překáží
a do druhých naráží.
Chodci, pozor, červená!
Není pro nás určená.
Až se zelená rozsvítí,
můžeme rychle projíti.