Levou nohu k pravé noze – (stoj spatný, připažit)
přisuň pěkně pomalu.
Hlavu vzhůru,stopni rovně – (stoj spatný, vzpažit)
ruce zvedni nad hlavu.
Jsi strom co listy má. – (třepej prsty)
Větřík na tě zafouká,
větve tvoje rozhoupá.
Fouká, fičí, větve sklání, – (úklony vpravo, vlevo, mírně)
vpravo, vlevo se uklání. – (úklony … více)
Až ten vítr odlétne, – (nádech, výdech, připažit)
stromek ten si oddechne.
Zob, zob, zrníčka
přinesla vám slepička.
Rády vy se nazobáte,
vůbec se tu nehádáte.
Puťa, puťa, puť
přeji dobrou chuť!
Zrnka zobte zoby zoby,
když nebudou – máma hodí.
Běží, běží kuřátka,
naplňují volátka.
Jejich máma slepice,
zrníček má tisíce.
Použití při pohádce Devět kuřátek – pohybově ztvárnit.
Ježek leze houštinou,
ohání se bodlinou.
Nikdo na něj nemůže,
píchl by se do kůže.
Bodliny má tuze ostré.
Nevěříte? Jen to zkuste!
Drak a dráček spolu letí,
dívejte se vzhůru , děti.
Hezky jste je vyrobili,
drakijádu připravili.
Ocásky jim větrem vlají,
dolů z výšky se usmívají.
Tak dlouho tam budou spolu,
než upadnou na zem dolů.
Vpravo, vlevo krouží nebem,
rozhlíží se krásným světem.
Dráčci, vy se skvěle máte,
vždyť se stále usmíváte.
Vysoko si vzlétl drak,
aby věděl, kde je mrak.
Letěl, letěl, dál už nemůže,
čeká, že mu větřík pomůže.
…
Povídka k podzimní tématice. Vhodná pro prožitkové učení o počasí na podzim.
Na obloze se proháněl jen tak sem a tam tmavě modrý mrak. Když ho to probíhání přestávalo bavit, řekl si: “Tak a teď už se pořádně zlobím už mě to běhání sem a tam nebaví. Nechci čekat až přijde můj čas, abych mohl ukázat moji sílu, co já umím. Já to chci už teď.” Poslal tedy spát sluníčko do bělavých obláčků a zavolal si svoje kamarády. „Větře, větříčku!“ volal mrak. …
Až jaro zavoní to bude hej!
Fialko zavoň, skřivánku pěj!
Zazpívej písničku vysoko v povětří,
všichni ji uslyší, srdce jim poskočí. …
Za sluníčkem hlavu točí,
tak jako já k mámě oči.
Žluté lístky dokolečka,
uprostřed je hnědá tečka.
Hlavičku svou večer skloní,
tak jak každý, když se bojí.
Když sluníčko ráno vstává,
hlavičku zas vzhůru dává.
Další povídka s podzimní tématikou z mojí tvorby.
Následuje návštěva lesa, sbírání plodů podzimu, barevných listů, pozorování posedů myslivců, krmelců pro zvěř, je možné jet do lesa i na kolách hlavně na vesnici, /byl to hezký zážitek/, ve třídě jsme si les postavili jak ze skládanek, tak také z vyrobených stromů, které jsme zdobily namalovanými a vystřiženými barevnými listmi.
S nasbíranými kaštany jsme si hrály na koberci při třídění na skupiny, při počítání, při cvičení rovnováhy jej děti nosily na hlavě apod.Vyprávěli jsme s co dělají zvířata na podzim, učili se verše o ježkovi, veverce, šnečkovi, zajícovi apod. Hráli jsme pohybové hry Na zaječí pelíšky, Na myšky, rozlišovali jsme stromy jehličnaté a listnaté a seznámili jsme se některými druhy – dub, bříza, topol, smrk, borovice apod. Prověřili jsme si jak se v lese chovat a jak zní ozvěna apod. …
Po nebi se honí mraky
a jsou černé jako straky.
Už se v dálce zablesklo,
hrom po kraji rozneslo
Co to, děti, kdo to zná?
To je bouřka ohromná.
