Jméno autora:Michael Novotný

Kobylnice, U Studně

Nedaleko od Klipce, směrem jihozápadním nesou pozemky název Kobylnice a U Studně. Některé skutečnosti naznačují, že mohla v lokalitě stávat v minulosti osada, která zanikla podobně jako nedaleké Popovice. Podle tradice se vyorávaly v těchto místech zbytky základů staveb a byly tu znatelné stopy po mlatech ve stodolách. Podle vypravování pana Františka Pohanky se zde na poli propadl Hoffmanovi z Velimi kůň. Lidé při zjišťování hloubky propadliny dlouhým bidlem zjistili, že to je hluboká zasypaná studna.

Pověst o založení města Pelhřimova

Ke vzniku města se váže hned několik pověstí. Tato pověst je jednou z mnoha, které si lidé předávali z generace na generaci. Historicky lze doložit snad jen fakt, že v letech 1224 – 1225 byl pražským biskupem Pelhřim (Peregrin) z Vartenberka. Jedna z pověstí hovoří o tom, že biskup Peregrin, který se při své pouti do Říma v letech 1225 – 1226 zastavil u studánky Belky, byl natolik okouzlen krásou krajiny, že zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku. …

Pověst o založení města PelhřimovaPokračovat ve čtení »

Čert jde do Skutče

Pověst o „věčném židu“. Je tomu již asi 20 let, když vyšed ze školní budovy spatřil jsem na náměstí shluk lidí, kteří hleděli ke Štěpánovu. A k mé otázce, proč zde stojí, dali za odpověď, že čekají – čerta. „Navštívil již,“ tak pravili, „tolik a tolik kostelů (!), a teď prý ho vedou v řetězech na Štěpánov z Chlumečka.“ Kde vzala se najednou pověst ta neobyčejný, nemohl jsem zjistiti. Ale jisto jest, že v jiné podobě trvá již od 16. století. Jen že místo čerta mysliti si musíme Ahasvera, věčného žida. …

Čert jde do SkutčePokračovat ve čtení »

Noční honby

Za tmavých nocí, kdy fičela meluzína, lámala stromy a odnášela došky z chalup, běsnily na Strmilovsku noční honby. Za jedné takové noci ponocný, aniž by věděl proč, kráčel ke křížku na Nivce(stával kdysi v místech, kde nyní bydlí Filsakovi). Rozhlížel se po okolí, vtom viděl, jak ze čtyř různých stran jedou čtyři jezdci na bílých koních. Na Kamenitém se srazili a zle se potýkali. Pak se nečekaně rozjeli na všechny světové strany. Jeden jel kolem ponocného. Vmžiku ho vytáhl na koně a temným hlasem pravil: Oči máš, nevidíš! Uši máš, neslyšíš! Až zase přijedeme, zůstane na živu, jen co bude mezi studánkami Klechtačkou, Růženkou a Javorkou. Pak ponocného shodil dolů – právě na náměstí. Od té doby ponocný špatně viděl a nedoslýchal. …

Noční honbyPokračovat ve čtení »

O kňourovém stříbře

Kutná Hora je opředena nejen bohatou historií a architektonickými skvosty, ale také spoustou pověstí, vykládajících v různých variantách kutnohorské zvláštnosti, taje a záhady. V následujících řádcích uvádíme poměrně málo známou pověst o vzniku kutnohorského stříbra. Text je převzat z útlé knížkyA. Ptáčka a A. Šebánka Kutnohorské pověsti, vydané tiskem a nákladem Karla Šolce v Kutné Hoře někdy kolem roku 1910. Třemi hřbety, o nichž je v pověsti zmínka jsou míněny kopce Kuklík, Sukov a Kaňk. …

O kňourovém stříbřePokračovat ve čtení »

Pověst z Kunovic

Zakladatelem osady byl zeman Kuno. Byl postavy statné, mysli hrdinné a mravů ušlechtilých. Pro tyto dobré vlastnosti oblíbil si jej zeměpán a daroval mu rozsáhlé statky, na nichž si Kuno vybudoval pevný hrad. Za těch časů byl náš kraj pokrat hustými lesy, v nichž číhávaly zálohy českého a moravského vojska na Maďary. Tehdejší lesy byly mohutné, věkovité a sahaly přes vrchy derflanské až k mařaticům. Kuno měl zde pro sebe i pro své poddané dostatek zvěře i dřeva na stavbu. …

Pověst z KunovicPokračovat ve čtení »

Pověst o kamenných bratrech

Nedaleko Krumlova na křižovatce polních cest stály dvě kamenné sochy. Obě postavy si byly tak podobné, že jim lidé říkali kamenní bratři a zdaleka k nim přicházeli poutníci. Protože se u soch scházelo příliš mnoho lidí, dala městská radnice příkaz sochy odstranit. V místě, kde byly sochy vykopány, zely dvě hluboké jámy, které se ani největším úsilím nepodařilo zasypat. Obě sochy byly uloženy v kůlně, z níž za noci vycházelo zvláštní světlo a ozývaly se podivné hlasy. Šafář dvora zneklidněl a …

Pověst o kamenných bratrechPokračovat ve čtení »

Dům Redernů a tajemné chodby

Oblíbeným motivem lidových vyprávění z Frýdlantu jsou podzemní chodby, jejichž existenci si zdejší obyvatelé vybájili všude, kde podle zvuku vytušili nějakou dutinu. Podle těchto lidových pověstí všechny podzemní chodby vycházejí ze zdejšího hradu. Vzdálenost mnoha mil přitom není žádnou překážkou, a tak je hrad Frýdlant spojen nejen s Jizerskými horami, ale také třeba se strží na skalnatém břehu Smědé na Hartě nebo se Skalním hradem nedaleko Oldřichovského Špičáku. Tajná chodba samozřejmě vede i do města Frýdlantu a končí v domě Redernů na frýdlantském náměstí.
…

Dům Redernů a tajemné chodbyPokračovat ve čtení »

O Zvíkovském raráškovi

se vypráví už od roku 1597. Tehdy se prý na nejstarší části hradu, na tak zvané Markomance prováděly stavební práce. Pracující dělníci, kteří zde prováděli své řemeslo, byli ale z nějakého důvodu vyhnáni z hradu zlým duchem. Rarášek straší o půlnoci v korunní síni. Ovšem díky této příhodě zdědil …

O Zvíkovském raráškoviPokračovat ve čtení »

O zabití trutnovského draka

V dávných dobách, kdy na místě našeho města byl ještě hluboký les a jenom kupci se svými povozy putovali zdejší krajinou, vyslal kníže Oldřich do našich hor svého rytíře, pana Albrechta z Trautenbergu s mnoha lidmi, aby tu založili město a osídlili okolní krajinu. S panem Albrechtem přišli i dva zedničtí tovaryši Pavel a Mikuláš, aby pomohli při stavbě města. Protože byli dobří přátelé, vydali se spolu do hlubokého lesa hledat skálu na lámání kamene pro nové domy. Brodili se hustým porostem a …

O zabití trutnovského drakaPokračovat ve čtení »

Přejít nahoru