Byla, nebyla, jedna malá vesnička někde uprostřed Evropy. Její jméno není až tak důležité, zato jeden z příběhů, který se tam stal, je hodně významný – především pro vás, pro děti. Tak se hezky posaďte, budu vám vyprávět příběh o Prvním vánočním dárku.
Stalo se to už hodně dávno – v době, kdy pohádky byly teprve v plenkách. V chaloupce na kraji vesničky žila jedna chudá rodina. Táta, máma a dvě děti – Barunka a Vašík. Navzdory chudobě byli šťastní, protože se měli moc rádi.
Obě děti už chodily do školy, byly hrozně zvědavé, a proto školu milovaly. Jednou, byl zrovna podzim, jim paní učitelka vyprávěla o Adventu a o narození Ježíška. Děti poslouchaly tiše jako pěny, Vánoce měly moc rády a každý rok se na ně těšily.
Když šli Bára s Vašíkem domů, došlo jim, že Vánoce jsou vlastně Ježíškovy narozeniny a bylo jim divné, že nikoho nenapadlo mu nějaké dárky přichystat. Jaké by to byly narozeniny bez dárků, že?!
Rozhodli se, že to změní a že letos Ježíškovi nějaké dárky přichystají. Protože neměli peníze, všechny dárky museli ručně vyrobit. Den za dnem přemýšleli, jaké dárky by to měli být. Pomalu se už blížily Vánoce a oni stále ještě neměli žádný nápad.
Až jednou … Vraceli se ze školy lesem a uviděli hajného, který připravoval zvířátkům do krmelce jídlo (jablíčka, mrkev, žaludy, kaštany, apod.). Barunku napadlo, že by dárky mohli udělat ze sušeného ovoce, oříšků, skořápek a zbytků látek. Vašík zase říkal, že by bylo pěkné ozdobit jimi malý stromeček, který jim rostl na zahrádce. „Dáme na něj i nějaké svíčky – bude to jeho narozeninový dort,“ nadšeně vykládal Vašík a Barunka se přidala: „Jasně, poprosíme o pár svíček pana faráře. Stromeček pak bude krásně svítit a Ježíšek alespoň uvidí, kde má přichystané dárky.“
Děti opravdu všechno stihly. 24. prosince byl konečně smrček ozdobený. Děti před ním stály a stromeček celý svítil do tmavého večera. Na nebi vyšla první hvězda a najednou ke stromečku přišly i ostatní děti z vesnice. Zajímaly se, co se tam děje a proč. Vašík jim to prozradil. Také ostatní děti chtěly něco Ježíškovi dát. V tu chvíli Báru něco napadlo a zeptala se ostatních: „Víte, o co usiloval Ježíšek? Proč se vlastně narodil?“ Děti nevěděly, pouze krčily rameny. „No přece, aby byli všichni na sebe hodní, ne?“ vysvětlila jim a dodala: „Co kdybychom slíbili, že budeme celý rok hodní. Pokud to dodržíme, bude to víc, než všechny poklady světa!“ Všichni kolem souhlasili, a tak k tmavému nebi stoupal jeden veliký dárek pro Ježíška.
Najednou se dětem zdálo, že večernice je blíž a blíž, uslyšely slabý cinkot zvonečku a jejich stromeček zalilo zvláštní světlo. Když vše utichlo, pod stromečkem se objevily dárky. Každé z dětí tam mělo své tajné přání – někdo panenku na hraní, jiný cínového vojáčka, další koloběžku. U každého dárku byl malý lísteček podepsaný Ježíškem, ve kterém každému děkoval za dárek a přál veselé Vánoce.
Od té doby každé dítě, které je hodné a poslušné, dostane od Ježíška pod stromeček nějaký dárek.
Autorka: Jana Krejčí
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti