Žili, byli v jedné chaloupce dědeček a babička. Dědeček byl velice mlsný a jednoho dne povídá. Babičko, prosím tě, neusmažila bys mně zase koblížky? Umíš je takové dobré, sladké. Babička povídá: „Ráda bych ti dědečku usmažila koblížky, ale máme v komoře už jen zbytek mouky.“ „Tak mně usmaž alespoň jeden koblížek.“ Prosil dědeček. A tak babička udělala dědečkovi jeden maličký koblížek. A protože byl ještě horký, dala ho na okno, aby vychladnul.
Jenže Koblížek se nechtěl nechat od dědečka sníst a tak se protáhnul, že z okna seskočí a poutíká raději pryč – protáhneme si ruce a nohy. Seskočil tedy z okna a kutálel se po cestě pryč – válíme sudy na podložce. Zatím koblížek nikoho nepotkal, zatím ho nikdo nesnědl – ukazujeme prázdné otevřené ústa. Soustředíme se hlavně na polohu jazyka – lehce ho přisajeme na patro za horní zuby, zkoušíme takto vydržet několik sekund (5 – 10).
Ale jak se blíží k lesu, zvířátka ho uviděla a už se olizují, co že se to k nim blíží za dobrotu – lehce pootevřeme ústa a jazykem přejíždíme střídavě po horním a dolním rtu. Snažíme se, aby jazyk tvořil špičku. Poté zkusíme kroužit jazykem kolem dokola celých rtů na jednu i druhou stranu.
První potká Koblížka zajíc (zkusíme zahopsat jako zajíc) a povídá: „Koblížku, Koblížku, já tě sním.“ „I nesníš zajíci. Utekl jsem dědečkovi, babičce, uteču i tobě!“ A už se Koblížek kutálel pryč.
Takto můžeme předvádět jednotlivá zvířata, až se dostaneme k lišce. Jak víme, liška byla rychlá a Koblížka slupla, než se nadál – sevřeme rty k sobě a jazykem zevnitř střídavě tlačíme do jedné a druhé tváře, jako když má liška Koblížka v tlamě.
Protože ale liška věděla, že je správné si po každém jídle vyčistit zoubky – nezapomněla ani teď – čistíme si zoubky jazykem – lehce otevřeme ústa a přejíždíme špičkou jazyka po horní řadě zubů a pak po spodní řadě zubů.
Spoj Koblížka jenom s těmi zvířátky, se kterými se v pohádce setkal:
Pohádka může posloužit zejména při skupinové logopedické terapii v logopedických třídách. Samozřejmě se ale dají využít i s dětmi v běžné mateřské škole. Děti se u nich protáhnou, procvičí jak hrubou, tak i jemnou motoriku. Zejména se ale snaží rozvíjet oromotoriku, regulaci výdechového proudu a obecně mimiku obličejových svalů. K pohádce je také tématický obrázek na vymalování a jednoduché grafomotorické cvičení.
Autorka: Bc. Veronika Zajíčková
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti