Kdysi dávno neměla veverka ještě manžela. Zamiloval se do ní ježek. Nosil jí často dárky. Všechna jablka z okolí své milé veverce nanosil. Chtěl, aby si ho vzala za muže.
„No, dobrá,“ pravila jednou veverka, „vezmu si tě za muže, ale musíš být hodný.“ Ježek jí z velké radosti vše slíbil. Pozval vlka a lišku za svědky, zajíce za družbu a srnku za družičku. Veverka byla nevěsta a ježek ženich.
Uspořádali velikou svatbu. Po oslavě šla veverka spát na smrk a ježek za ní. Lehli si do pelíšku a chtěli usnout.
„Ježku, odsuň se,“ vykřikla veverka, „tvoje bodliny jsou moc ostré!“
Ježek ji poslechl a trošku se posunul.
Veverka se opět ozvala: „Ježku, odsuň se ještě, tvé bodliny pořád píchají!“
Ježek poslechl a znovu se o kousek stáhl.
A veverka ho potřetí požádala: „Ježku, tvoje bodliny jsou pořád nepříjemné, odsuň se dál!“
Ježek poslechl a couval a couval. A najednou „lup“, vypadl z hnízda přímo na zem. Strašně se potloukl a veverka se stala vdovou. Od té doby už víckrát žádný ježek na strom nevlezl.
Veverka si vzala za muže veverčáka. Ani s ním nebyla spokojená a také ho vyhnala z hnízda. Ale veverčák byl šikovnější a nespadl na zem. Skočil na první větev. Tam se usadil a odtud se hádal se svou ženou.
Dodnes se neusmířili a křičí na sebe pokaždé, když se potkají.
Autorka: Alena Vorlíčková
Pohádka je zařazená do soutěže: Napište pohádku pro děti
Shrnuto, tahle pohádka je o černé vdově, které si vezme někoho, o koho nestojí, aby ho následně poměrně brutálním způsobem zavraždila – aniž by došla byť jen morálního odsouzení. U druhého manžela se pokusí o to samé (byť neúspěšně). Je cílem této pohádky podporovat u dětí vraždy manželů a manželek a tvářit se, že je to něco normálního???
Poznámka k rozboru redakce: většina těch pohádek má morální ponaučení (zlí dojdou trestu…), prezentovaná “pohádka” naopak zcela jednoznačně předkládá dosti odporné jednání jako normální. Co si z toho děti mohou odnést? Zrušíme část trestního zákoníku, kde je definována vražda, protože přece veverky mají na věc taky svůj pohled? Pohádka není každá slátanina, kde zvířátka mluví a nebo se vyskytují nadpřirozené bytosti, ten žánr je HLAVNĚ o chování v životních situacích a vytváření morálních postojů. Pravda, občas trochu zastarají, dnes už nehubíme ohrožené druhy plazů (bez ohledu na to, zda plivají oheň a žerou degenerované feudálky), ale vždy tam jsou vystiženy postoje společnosti doby vzniku (a mrazí mě pomyšlení, že mezi námi chodí lidé, kteří považují vraždu manžela za žádoucí normu).
Pohádky ze světa zvířat vždy odrážely chování lidí, zvířátka také mluví lidským hlasem a pro dětskou duši symbolizují svět, který je jim blízký, pokud se shoduje s tím, co znají ze světa dospělých. Pohádka (taková skoro pohádková bajka) Aleny Vorlíčkové to naprosto splňuje, a jakmile dítě začne chápat vztahy mezi lidmi (dvouleté asi jistě ne, ale pěti šestileté už ano) umí se již vcítit do chování protřelé veverky. Nevidím důvod, proč ne. Ale to neznamená, že s veverkou bude souhlasit. Jistě je v této “minipohádce” více významových rovin o chování mezi lidmi, čím dříve o nich začne dítě uvažovat, tím lépe.
Nevhodné jsou pouze představy dospělých, které to v nich vyvolává. Pokud budete chodit s dětmi každý den do lesa, uvidíte spoustu věcí a uslyšíte spoustu zvědavých otázek (např. zda se mohou mít různé druhy zvířat spolu mláďata, nebo proč na sebe vřískají atd.)
Tak toto mi pro děti přijde jako naprosto nevhodná “pohádka”…
spíš ubohost jak pohádka
Máte-li zkušenosti s vhodnými pohádkami, napište a pošlete také ukázku vlastní pohádky pro děti. Rádi si ji přečteme. Chápeme však, že “vhodnost” je diskutabilní u spousty pohádek, neboť …